Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kašperské Hory (Bergreichenstein)

25. 6. 2013

Městečko bylo založeno na přelomu 13. a 14. století původně jako Hory Rejštejnské Horní a Dolní, od roku 1584 byly královským horním městem. Německý názvev vznikl z výrazu "am reichen Stein", tedy u bohaté skály. Ve středověku bylo místo centrem prosperujícího zlatorudného revíru, druhého největšího v Čechách. Bylo zde 37 dolů. Městečkem procházela Zlatá stezka z Pasova přes Kvildy do Klatov, Plzně a Prahy. Po zakoupení hradu Kašperk v roce 1617 město změnilo název na Kašperské Hory.

kasperske-hory.jpgK významným památkám Kašperských Hor patří renesanční radnice, přestavěná v roce 1597 ze tří měšťanských domů, ozdobená v roce 1698 barokními štíty. V domě bydlel tajemník krále Ferdinanda I. a zástavní držitel Kašperka Jiří z Lokšan. Stavbu v roce 1551 koupili měšťané a v roce 1597 ji přestavěli na radnici. U radnice stávalo od roku 1735 krásné sousoší svatého Vojtěcha se svatým Mikulášem Tolentinským, sv. Janem a sv. Pavlem. V roce 1958 bylo odstraněno. V městečku jsou tři kostely. Uprostřed náměstí stojí děkanský kostel svaté Markéty (původně sv. Linharta) z druhé poloviny 14. století. V roce 1883 byl kostel přestavěn - přibyla padesátimetrová věž. Cenné jsou varhany z 18. století a barokní, bohatě řezaný hlavní oltář. V roce 1898 stavbu malbami vyzdobil F. Heiserer. Vnitřní zařízení pochází z období baroka. V kostelní monstranci jsou hrudky zlata z místní těžby. Zvony z roku 1657 dodal klatovský zvonař J. Pricquey. U kostela stojí svérázná lidová památka - kohoutí kříž z Nicova u Stachů a mlecí kameny ze zlatorudných mlýnů.

Hřbitovní kostel svatého Mikuláše je jednou z nejcennějších památek rané středověké architektury na západě Čech. Byl postaven kolem roku 1330, stavebně byl upravován v letech 1700 a 1776. Z gotického období se zachovaly fresky v lodi a presbytáři, sedile, portál, sanktuář a několik oken. Dřevěný strop vymaloval v roce 1700 zdejší purkmistr V. A. Groff, jehož dílem je i svatostánek (tabernákl) na hlavním oltáři. Kostel má výbornou akustiku a proto je často místem konání koncertů duchovní hudby při svíčkách.

Hřbitovní kaple svaté Anny má vnitřní vybavení z konce 17. a poloviny 18. století. Freska z roku 1757 je dílem J. Hagera. U cesty do Amálina údolí stojí poutní kostel Panny Marie Sněžné, postavený v letech 1850-67 na půdorysu kříže, s dvojicí věží v průčelí a fasádou s novorománským rázem. Část hlavního oltáře zdobil zbytek gotické archy z konce 15. století, který byl z bezpečnostních důvodů odvezen. V blízkosti kostela stojí drobná kaple P. Marie Klatovské, původně ze 17. století, opravená roku 1773 a přestavěná v roce 1816.

Cenné jsou barokní domy č. 11 a 17. Na náměstí stojí litinová socha Jana Nepomuckého z roku 1861. Jihozápadně od města leží Šibeniční vrch, u kterého stojí kamenný pranýř z roku 1630, v 19. století upravený na boží muka.

Těžba zlata byla ukončena v roce 1777, a dočasně pokračovala v letech 1803-68 a 1914-23. Podle sčítání z roku 1910 bylo městečko tvořeno 214 domy s 2228 obyvateli, z kterých se 2127 hlásilo k německému jazyku. Na začátku devadesátých let minulého století se opět objevily plány na obnovení těžby zlata, ale pro velký odpor veřejnosti byly zastaveny. Hlavní pás zlatonosného revíru (Jižní zóna) je přibližně čtyři kilometry dlouhý a 200-800 metrů široký. Leží jihovýchodně od města a táhne se přes Suchý a Liščí vrch k Rejštejnu. Střední zóna se táhne od vrchu Vinice do severního okolí Rejštejna a tzv. Ždánovská zóna se rozkládá na území od severního okraje Kašperských Hor mezi osadou Kavrlík a jihozápadním úbočím Ždánova.

Městečko bývalo i významným centrem sirkařské výroby, fungovaly zde dvě továrny. Jedna z nich, pobočka sušické sirkárny, zde sídlila od roku 1873. Výroba skončila v roce 1902. Druhou místní sirkárnu založil v roce 1872 Angličan H. J. Simlick v bývalé brusírně skla při Pstružím potoce v Amálině údolí. Podnik několikrát vyhořel, ale na sirkařském trhu se udržel až do začátku 20. století. Pak začala továrna produkovat "žaluziový drát" - dřevěné tyčky do žaluzií. V šedesátých letech 20. století byly objekty této továrny zdemolovány armádou a posloužily jako zdroj cihel pro výstavbu kulturního domu v Kašperských Horách.

Jiný způsob zpracování dřeva zde rozvinula firma Bohemia - Franz Watzlawick. Od roku 1878 vyráběla kočárky, vozíky, koloběžky, po 1. světové válce také sportovní náčiní a lyže. Firma Franz Horrer se zase zaměřila na košíkářství a výrobu proutěného nábytku.

Významný byl i zdejší pivovar, jeden z nejstarších na západě Čech. První zmínky o něm pocházejí už ze 16. století a patřil hradu Kašperk. Dům s pivovarem, dvorem a zahradou koupil v roce 1539 tehdejší držitel hradu, tajemník Ferdinanda I., královský rada a německý místokancléř českého království Jiří z Lokšan. Ten si nechal k domu a pivovaru zavést dřevěný vodovod, v té době nezvyklou technickou vymoženost. Pivovar prosperoval až do konce druhé světové války. Po odsunu německého obyvatelstva a kvůli velkému úbytku obyvatel pohraničí ztratil pivovar odběratele. V roce 1947 byl uzavřen a strakonický pivovar si v jeho areálu zřídil sklad. V pozdějších letech pivovar sloužil jako skladiště a garáže. Na začátku devadesátých let minulého století byl přestavěn na Parkhotel Tosch. Byly zachovány původní klenby sladovny a pivovaru.

Pateříky, vyráběné sklárnami v okolí Kašperských Hor, Královského hvozdu a Vimperska před třicetiletou válkou, byly významným exportním artiklem. Prostřednictvím norimberských obchodníků se vyvážely do celého světa a používaly se i jako platidlo při trhu s otroky. Centrem tohoto obchodu na české straně Šumavy byly Kašperské Hory, kde v té době působil obchodník Georg Rauscher.

Historii regionu, těžby zlata a sklářství představuje Muzeum Šumavy. Jako Vlastivědné muzeum bylo založeno v roce 1924, o čtyři roky později zpřístupněno veřejnosti a v roce 1954 byla dokončena expozice. Muzeum spravuje velké sbírky, vztahující se k dějinám zlatorudného hornictví, dřevařství, zemědělství a cennou kolekci skla ze skláren v Klášterském Mlýně, Anníně a Lenoře. Instituce také vlastní unikátní sbírku ozdobných lahviček na šňupavý tabák, ukázky historického a malovaného lidového nábytku, obrazy a kresby Šumavy a také velmi cenný soubor pozdně gotických plastik. (Náměstí 140, otevřeno červenec-srpen út-ne 9-12 a 12.45-17, květen, červen, září, říjen v ne dopoledne.). V městečku sídlí také Muzeum motocyklů s expozicí českých hraček (Vimperská 12, otevřeno červen-září 9-17.30).

Informační středisko Národního parku Šumava nabízí vedle řady publikací expozici zaměřenou na historii a vývoj osídlení, rašelinišť, mokřadů, plavebních kanálů a ekosystémů Šumavy. Pozornost je věnována také problematice kůrovce. Výstava využívá řady interaktivních prvků a dioramat (Sušická 339, otevřeno od května do října, v červenci a srpnu denně 8:30-16:30).

Z náměstí vychází několik tematických naučných stezek - Cestou zlatokopů (cca 7,5 km, historie těžby zlata) či Šumavskými vesnicemi (cca 9,5 km).

V roce 2005 byla zpřístupněna naučná cesta "Po stezkách strážců hranic" (19,5 km), která vede okolím města. Turisty seznámí s historií ochrany hranic od středověku až po předválečné opevnění a finanční stráž. Trasa vede z náměstí v Kašperských Horách do Amálina údolí, podél Zlatého potoka do Řetenic, ke Ždánovu, přes Žlíbek a Pustý Hrádek zpět přes Tuškov do Kašperských Hor. Na trase je 16 tabulí s informacemi v češtině, němčině a angličtině. Turisté mohou využít i trasu "Na Kašperk jinak". Ta začíná na kašperskohorském náměstí u budovy bývalé německé reálky (dnes základní škola) a vede na Kavrlík. Cestou na Žlíbek je možné spatřit bunkr z roku 1937.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA