Kaplička sv.Linharta
Nedaleko Kelheimu u Nýrska spatříme kapličku sv.Linharta, o níž se zachovala tato pověst:
Přibík z Klenového, pán na Klenovém, zářil radostí, když se mu podařilo zajmouti své sousedy, protivníky, Janovické.
Již delší čas se děli ve tmavém sklepení hradu, očekávajíce konce svých životů.
Tehdy Racek a po něm jeho bratří jali se vzývati Boha, aby je zachránil a z vězení vyvedl z rukou bezbožných. Když jejich prosby byly marné a oni nadále úpěli hladem v žaláři bez naděje v propuštění, obrátili se se svými prosbami k čertu.
Sotva tak učinili, zablesklo se ve vězení a v rudé záři zjevil se jim rohatý, aby se jich otázal, jak by jim měl pomoci.
Když slyšel jejich volání, zaskuhral:
Dobře, vyvedu vás, osvobodím, ale jeden z vás musí se mnou do pekla!
To zdálo se bratřím krutým a dlouho se nad takovou nabídkou rozmýšleli, až se čert rozhněval nad dlouhým čekáním a chtěl odejít.
Tu Janovičtí znovu se jej jali prosit, aby neodcházel, že tedy na jeho žádost přistupují.
Sotva dořekl, vězení samo se před nimi otevřelo a tak ozářilo, že mohli bezpečně z tmavého sklepení vyjíti.
Před hradem nastalo losování a los padl - na nejmladšího z bratří.
Smutně se s bratry rozloučil, když jej čert uchvátil a vznesl se s ním do výše.
Janovi najednou bylo líto opustiti tak krásný svět a jal se prositi sv.Linharta, svého oblíbeného světce, aby mu pomohl. Jestliže mu pomůže, sliboval, že k jeho poctě postaví kapličku,
Jak mu slib splynul se rtů, ozvalo se za nimi vzduchem podivné blížící se šumění a brzo je dohonil sám světec, nemilosrdně bičíkem čerta šlehaje, až tento musil svoji oběť pustiti.
Jan spadl na zemi právě nedaleko Nýrska, aniž se mu co stalo. Dobře si toto místo zapamatovav, vrátil se později a kázal lidem v těchto místech postaviti kapličku v díky za své zachránění, jak slíbil.
(Josef Biskup - Z šera minulosti, 1936)